Obec Bernartice před sto lety

 

 

V roce 1901, tedy na samém prahu 20. století, vydal trutnovský okresní učitelský spolek obsáhlou publikaci maršovského vrchního učitele Josefa Demutha nazvanou „Der politische Bezirk Trautenau. Gerichtsbezirke Trautenau, Marschendorf, Schatzlar und Eipel“. Přestože je Josef Demuth uveden jako hlavní autor knihy, na jejím vzniku se podílela celá řada dalších spolupracovníků, zejména učitelů z oblasti Trutnovska. Zmíněná Demuthova práce je dnes známa v odborných i laických kruzích jako vlastivěda trutnovského okresu a lze říci, že nebyla zatím zcela překonána. Obsahuje na více jak šesti stech stranách podrobný popis všech jmenovaných soudních okresů, jež tehdy náležely k politickému okresu Trutnov. Pro naše okolí je nejzajímavější pasáž o soudním a berním okresu Žacléř, zahrnující popis města Žacléře a obcí Bernartice, Bobr, Prkenný Důl, Královec, Křenov, Lampertice, Bečkov, Rybníčky a Černá Voda včetně osad. Všímá si nejen přírodních podmínek, ale i historie a dobové současnosti daných míst. Protože od vydání knihy uplynulo nedávno rovné století, jistě neuškodí poohlédnout se prostřednictvím Demuthova textu do minulosti a uvědomit si, do jaké míry rozdílný byl tehdy život pod Vraními horami. Josef Demuth uvádí:

 

 

"Bernartice jsou ves s 230 domy a čítaly podle posledního sčítání lidu s přináležející osadou Vrchová 2027 obyvatel, z toho 35 sedláků, 68 polních zahradníků (Bernartice 43 a Vrchová 25), 66 živnostníků; platí na přímých daních 12648 K a mají být založeny v roce 1008.

            Ves leží na slezské silnici vzdálena 2 ½ hodiny od Trutnova, 1 ½ hodiny od Lubawky a je obklopena obcemi Královec, Lampertice, Žacléř, Křenov, Zlatá Olešnice, Debrné, Rybníčky, Bečkov a Chelmsko Ślaskie. Obec se zvedá 492 m nad mořskou hladinou a má na severovýchodu zalesněné Havraní hory (Rabengebirge), jejichž nejvyšší bod Špičák (Spitzberg) je vysoký 879 m. Ostatní vrchy jsou Kočárový vrch (Kutschenberg) 801 m, Mravenčí vrch (Omsenberg) 836 m, velký svah 746 m a na jihovýchodě Janův vrch (Johannisberg) 696 m s ojedinělými většími vystupujícími skalami a jeskyní, medvědím doupětem. Zajíci a srny jsou lovnou zvěří, jeleni z cizích revírů se zdržují jen přechodně; kromě toho jsou konány lovy na tetřevy hlušce a tetřívky a v zimě loveny také koroptve.

            Obcí protéká Bernartický potok; tento pramení na Janově vrchu, protéká Rybníčky, spojuje se s Dlouhoúdolní vodou (Langengrundwasser) a Vodnoúdolní vodou (Wassergrundwasser) a pod Rauchovým mlýnem (Rauch-Mühle) také s Lampertickou vodou, odkud jméno Ličná (Litsche) dostává. Voda oživuje pstruhy, raků ubylo. Půda je mělká, hlinitá nebo písčitá, základní horninou je porfyr nebo hrubší pískovec. Podnebí je značně drsné; obyvatelé jsou hlavně Němci. Zaměstnávají se rolnictvím a chovem dobytka, obchodem, řemesly, průmyslem a ručním tkalcovstvím. Větší část obyvatel nalézá výdělek v továrnách a dolech. Z obilí a polních plodin daří se zejména žito, oves, brambory, jetel, len, řepa. Ke zvelebení chovu dobytka byl dovezen Kuhländerský dobytek.

            Bernartice mají přádelnu lnu a juty, tkalcovnu a šití pytlů firmy Österreicherovi synové (Österreicher´s Söhne). Přádelna lnu byla postavena až do 1. patra v roce 1864 Franzem Fiedlerem, obchodníkem v Bernarticích. Nedokončenou stavbu koupila v roce 1872 firma Österreicherovi synové za 6000 zl., dokončila stavbu a zřídila r. 1873 přádelnu lněné příze. Tato čítá dnes 3710 vřeten a zaměstnává 190 dělníků. V roce 1886 byla přádelna zvětšena a připojena přádelna juty a tkalcovna. V přádelně juty je v provozu 2000 jemných vřeten a zaměstnáno 230 dělníků. Tkalcovna čítá 116 stavů a zaměstnává 230 tkalců a tkadlen. V provozovně na šití pytlů je v činnosti 30 šicích strojů.

            Přádelna lněné příze vyrábí koudelovou přízi č. 14 až 30, lněnou přízi č. 30 až 70, cca 3000 kop v ceně 182 000 korun.

            Tkalcovna juty vyrábí lněnou pytlovinu, hessians, plachtovinu a chmelová sukna, kteréžto látky zpracovává zčásti již zde na pytle. Roční výroba činí cca 12000 metrických centů jutové příze, průměrného č. 5 ½ , z čehož se zhotoví 25 000 kusů tkaniny a z této 1 350 000 pytlů v ceně 580 000 korun. V celé továrně je zaměstnáno 650 dělníků. Kromě toho mají Bernartice 3 faktory (Adelt, Fiedler a Ludwig), kteří vydají na více než 200 ručních tkalců příze, 2 válcové mlýny a 2 kamenolomy, z nichž poslednější dodávají stavební kámen a štěrk.

            Z veřejných budov a úřadů jsou hodny připomenutí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, škola a 1 oddíl finanční stráže; ze spojovacích ústavů c.k. poštovní úřad a zastávka jihoseveroněmecké spojovací dráhy, ve které denní služba na obsluhu závor odbavuje depeše a spěšniny. Tato leží před 30 m vysokým železničním mostem. Bernartice jsou také sídlem obvodního lékaře (Dr. J. Götz).

            Ze spolků existují: 1 spolek vojenských vysloužilců, 1 místní hasiči, 1 zemědělský a lesnický spolek, 1 sekce včelařského centrálního spolku, 1 německý tělocvičný spolek, 1 pospolitostní spolek Casino, 1 katolický sdružovací spolek, 1 svazová skupina východočeských Němců, 1 spořitelní a záložní spolek s neomezeným ručením, dělnický spolek a živnostenský spolek, ze kterých poslední jako živnostenská vzdělávací škola vydržuje nedělní školu s 41 žáky.

            Bernartice, před rokem 1541 lutherské, měly tehdy dřevěný kostelík a protestantského faráře, načež se kostel stal filiálním kostelem ke Zlaté Olešnici. Roku 1655 koupili jezuité panství Žacléř a Bernartice se staly filiálním kostelem a filiální školou farního kostela v Žacléři. 9. dubna 1677 bylo započato se stavbou kamenného božího domu a stavba v následujícím roce dokončena. V roce 1786 byly císařem Josefem II. povýšeny filiální kostel na farní kostel a filiální škola na farní školu. Současně byl v tomto roce ustanoven druhý kněz jako pomocník. Větší zvony nesou letopočty 1660 a 1689.

            Jako místní duchovní působili od roku 1786: P. Gaberle, P. Seidel, P. Klein, P. Janisch, P. Wihan, P. Schembera a nyní P. Lang. Za faráře Schembery byl kostel obohacen následujícím: pomocný oltář, cementová dlažba, troje umělecky malovaná skleněná okna (sv. patrony horníků Prokopa a Barboru představující k oběma stranám vysokého oltáře a obraz sv. Josefa při křížovém oltáři), socha Matky Boží pro Mariánskou pobožnost a nové vyřezávané jesličky.

            Křestní a úmrtní matriky dosahují zpětně k roku 1746. Socha P. Marie (kostelní prostranství) byla zřízena r. 1736, socha sv. Jana (most) r. 1767 a socha sv. Floriána (před poštovním úřadem) r. 1833. Přifařeny jsou: Bernartice, Vrchová, Lampertice, Královec, Bečkov a Rybníčky.

            Poněvadž byla školní budova příliš malá a ve špatném stavebním stavu, postavila se roku 1799 nová kamenná škola, dnešní hostinec čp.74. V roce 1857 se usneslo zavést v Bernarticích celodenní vyučování a musela se k tomu najmout druhá učební místnost. V následujících letech 1858 a 1859 byla postavena nynější školní budova, v roce 1873/74 byla tatáž rozšířena o třetí třídu a v roce 1878 o čtvrtou třídu.

            Prvním učitelem měl být před 200 lety jistý Ludig, ten odsud přešel do Kupferbergu ve Slezsku (dnes Miedzianka, část obce Jelenia Góra – pozn.V.M.), toho času byl tento ještě rakouský. Po něm následovali: Samuel Breiter celých 50 let a Florián Breiter celých 40 let. Od roku 1786 do roku 1897, tedy více jak 100 let, působili v Bernarticích vedoucí učitelé z rodiny Hermannů, a sice Benedikt Hermann, jeho syn stejného jména a jeho vnuk Hermann Hermann. Nynější vrchní učitel se jmenuje Klemens Falge a působí tu od 1. září 1898. Nyní je škola čtyřtřídní a čítá 252 dětí.

            Náves zdobí 2. května 1886 zřízený pomník císaře Josefa. Vincenc Adelt a Josef Scharf (oba zemřelí) zavedli před více jak 40 lety ruční tkaní, čímž byl obyvatelům opatřen výdělek. Podle pověsti pochází jméno Bernartice od prvního osadníka Bernharda.

            Bernartice byly s Lamperticemi, Královcem a Bečkovem v roce 1599 městem Trutnov za 13 000 míšeňských opatovi z Krzeszowa prodány. Jak se tyto vesnice později znovu dostaly zpět Žacléři není jisté. Předpokládá se, že byly krzeszowským klášterem dány v zástavu a již nevyplaceny, proto zůstaly při Žacléři.“

 

 

 

 

 

Zdroj: Málek, Vlastimil: Obec Bernartice před sto lety. Ozvěny Vraních hor. Zpravodaj Bernartic, vydání 54, září 2003, s. 2-3.